Lucie a Thea. Spřízněné duše, kámošky na život a na smrt. A voda. Člověku tak přirozená a pro člověka nepostradatelná. Tyhle fotky jsou svým způsobem magický.

Miluju focení ve vodě. V přírodě, prostředí nám – lidem, tak přirozeném. Příroda je nekonečná studnice inspirace. Vznikají v ní skvělé fotky, a to úplně spontánně. Slunce zařídí jemné světlo, vítr jemný rozcuch ve vlasech. S Luckou a její vlčicí Theou jsme skočily rovnýma nohama do vody. Mělo to dravost, divokost, ale zároveň i jemnost. A já měla opravdu radost, že do toho ty dvě se mnou šly.